Jednou byla prázdná plechovka. Dříve byla tato plechovka prázdným tácem na koláče, který jste bývali plni koláči, po které všichni toužili. Plechovka byla velmi smutná z nějakého důvodu: cítila se opuštěná a osamocená, protože teď už má jen vzpomínky na to, jak bývala plná. Toužila být znovu nějak užitečná a hledala důvod k existenci.
Plechovka byla vždycky odstraněna ze své trvalé úložiště. Stála na kuchyňské policce uprostřed vůně koláčů unikajících z trouby. Pak se jednoho dne událo něco neobvyklého. Začalo se jedinečné dobrodružství v zemi slova o osmi písmenech, kde někdo odhodil plechovku. Přistála v kufru smetáku, kde s jiným odpadem rachotila na cestě ke kompresoru. Chudinka plechovka prožila strašlivou a mrzutou cestu.
Ale v její absence, jak teplá a útulná byla moje kuchyň. Vůně pečených koláčů, které nebyly ve sbírce, a veselí lidí s sladkostmi, kteří se smáli právě mimo dohled. To, co ji činilo ještě smutnější, bylo, že když jsem si vybavoval tyto konkrétní okamžiky a jak byly nesmírně radostné... zdálo se mi, že ty dny už nikdy nezvrátí.
I když do odpadkové jámy nahlédla, nikdo tam nenalezen byl. Konserva jenom tam tak seděla se steskem a doufala co nejsilněji, že někdo nebo něco přijde a vytáhne ty malé úderky zevnitř. Byly to jenom ta lepší chutná chlebíčka, o kterých snila, aby se s nimi objímala, nebo jejich držení v krásné kuchyni.
Rda na prázdné konzervě, která ve mně rostla více či méně s časem. Cítila jsem, jak taje, praská a mizí v propasti. Byla to bloudivá, pokrytá rda a celá Martinova lesklá povrch byla s časem odstraněna. Teplota naplnila prostor, kde byl smích a štěstí, které se zdálo být vytrácet.
Jejich matka to místo uložila do starého plechového boxu, zapomenutého až do dne, kdy vanul vítr přes skládku a strhl všechny jejich plastové pytle. Narazilo to do jiného odpadu s tlumeným bubnováním. Melodie byla smutná a prázdná plechovka poslouchala svůj vlastní ozvuk. Jediné, co chtěla, bylo vrátit čas zpět, kdy ji plnily sušenky a dělaly ji speciální.
Bylo to v pořádku, ale jednoho dne jsem nádherně zjistil. Skupina lidí přišla na skládku s účelem. Měli za úkol vyčistit a recyklovat. Přivezli je autobusem, s nějakými starými plechovkami, aby se ujistili, že nikdo nevytáhne nic cenného z odpadu. Cítila slabou naději, přání, aby se stejná osudnost dotkla i jí a aby byla vybrána k tomu, aby vstala jako fénix.